Rád dávám dárky. A nevybírám je podle klíče čím lepší přítel, tím dražší dárek. Naopak, snažím se lidem, které mám opravdu rád, dávat dárky, které budou mít opravdu rádi oni. A k tomu stačí je akorát trochu občas poslouchat, pamatovat si, co se jim líbilo, pak jim to koupit a nakonec jim udělat na narozeniny/Vánoce/ramadán/chanuku radost. Když mi na někom opravdu záleží, vybírám dárek taky podle toho, aby něco znamenal. Jasně, slavnostní vyšňořené balení Fernet Stock Citrus je sice úchvatné (pomineme-li obsah láhve), ale co skutečně říká o mojem vztahu k osobě, které ho dám? „Všecko nejlepší, moc tě neznám, ale ty furt něco chlemtáš, tak tady máš.“
Nejde o to, jestli ta věc stojí padesát, sto, dvě stě nebo tisíc korun (ačkoliv kdyby mi někdo nenápadně naznačil, že se mu dost líbí Ford Mustang GT, asi bych mu ho hned neběžel koupit na leasing). Důležité je, co představuje. Tím dárkem chci říct „Záleží mi na tom, aby to, co ti teď dám, bylo jedinečné a líbilo se ti to, protože chci, abys věděl/a, že takový je i můj vztah k tobě.“ A tuhle myšlenku v sobě zkrátka slavnostní vyšňořené balení Fernet Stock Citrus nemá.
Dárky nedávám proto, abych pak taky nějaké dostal. Nevím, proč si lidi pořád myslí, že když jim někdo dá dárek, musí mu vrátit něco v podobné cenové a citové relaci. Odhadnout tu cenovou jde levou zadní, odhadnout citovou je už těžší. A pak to většinou skončí tím, že koupí nějakou blbost, kterou stejně zahodíte do šuplíku. Do koše ji zahodit nemůžete, protože je to přece dárek!
Dávat dárky je radost, akorát někdy ty nejlepší dárky, které bych chtěl koupit, přesáhnou moje finanční možnosti. A to mě pak vážně sere.
Nezbývá než souhlasit.
Paradoxně – člověku, na kterém mi záleží nejvíc, jsem letos o vánocích nepřinesl (materiálně) nic, je to takový ten typ „všechno mám, nic nepotřebuju, nejlepší dárek bude, když se dá rodina do hromady“. O to víc spolu ale vycházíme přes rok, kdy si nemusíme na slavnostní předávání dárků, ať už při jakékoli příležitosti, hrát.
Také můžu jen souhlasit. Mě se kupodivu vždy podaří koupit dárek, tak aby co nejvíce potěšil. A mě se dostává také zajímavých dárků. Jen mě mrzí, že moje milovaná druhá polovička mi kupuje vyloženě „kraviny“
Když jsem s mým nynějším přítelem začínala, asi nejvíce jsem se děsila, co vymyslím na Vánoce. A půl roku stačilo na to, abych vymyslela něco, co ocení. Ono vážně stačí člověka poslouchat, a pak přesně víte, co si přeje. A potěší i penězi nehodnotný dárek. To, že stačí poslouchat se mi osvědčilo i opačně. Jednou jsem se zmínila jak je něco úžasné (třeba krychlička neocube) a co jsem nenašla od přítele pod stromečkem?
Ano, mluvíš mi z duše. Nemám k tomu co napsat. Prostě souhlasím.