Původně jsem chtěl použít slovo spisovatel, pak jsem se na chvíli zamyslel a zjistil jsem, že nazývat sám sebe spisovatelem by bylo trochu neskromné. Ačkoliv jsem náladový egoistický sobec, přece jen se takové drzosti neodvážím a zůstanu u familiárního pisálka. Aspoň to člověku tak nesvazuje ruce.
Počítač temně hučí, protože mu už několik měsíců nikdo nevyčistil střeva (ano mami, já vím). Zaprášený pivot monitoru (ano mami, já vím) odráží světlo padající do pokoje oknem a knihy rozházené ledabyle na stole zakrývají onu napodobeninu břízy, kterou se tento kus nábytku snaží imitovat (ano mami, já vím). Všimli jste si, jak jsem vyklouzl z opakování slov se základem napodobit použitím slova „imitovat“?
Mladého pisálka svrbí prsty a hlavou se mu honí nejrůznější myšlenky. Populisticky by se mohl vyjádřit k situaci kolem radaru nebo Národní knihovny, získat tak několik dolarů z AdSense a spokojeně se usmívat nad dobře odvedenou prací. Ale počkat, počkat, co to? Ten mladý muž řekl s rozhodností Čtvrtníčka kategorické „NE, populistou budu až příště.“ Páni.
A tak sedí, poslouchá vynikající soundtrack z Pomády a marně si láme hlavu, čím by oslnil těch několik set (ach, jak to lahodí uchu) návštěvníků, kteří denně projdou kolem. Venku se díky posunutému času velmi rychle stmívá a virtuální list A4 zeje stále prázdnotou. Nadějná povídka o smutném poslíčkovi tu už dlouho leží v šuplíku D:dokumentysloh a nevypadá to, že ji v dohledné době dokončí.
Mne si zmrzlé ruce a v hlavě se mu míhá jeden obraz za druhým. Ne. Ne. Ne. Žádný se mu dnes nezdá dost dobrý. Najednou v něm hrkne, oči se doširoka otevřou, obrazovka nepatrně zabliká. Už je to tu zase! Prsty by po klávesnici běhaly, kdyby jim nevelela ta hlava, která je zrovinka prázdná jako plovárna v zimě. Nezbývá než čekat, až se znenadání vynoří to správné slovo, první věta, která odstartuje duševní orgasmus zaplňující bílý podklad jako padající podzimní listí.
Co mi vůbec dává právo říkat si pisálek? Možnost, že tenhle pochybný plátek opravdu někdo čte? Že mi kdysi někdo řekl ‚píšeš zajímavé slohy‘? Nebo snad to, že jste si právě přečetli 6 odstavců o věci vám tak vzdálené a tak nezajímavé, a přesto toho času nelitujete? Doufám v poslední možnost.