Je diakritika součástí dobrého vychování?

Internet, jakožto médium využívané masově krátkou dobu, si stanovil svá vlastní pravidla, která zajišťují jeho chod. Některá vznikala na zelené louce, jiná opisovala od starších kolegů.

Na e-maily se odpovídá

Komunikace pomocí e-mailu v době IM působí trochu těžkopádně, možná až romanticky. Sice není nejrychlejší, ale „elektronický dopis“ byl jedním z prvních způsobů smrtelníků pomocí internetu. Nedodržuje tak závazně pravidla psaní dopisu (např vy/Vy), přesto se mu velmi podobá.

Je určitě zdvořilejší než moderní komunikace přes IM, na druhou stranu je pomalejší. Sám na sobě ovšem pozoruji, že když mi přijde e-mail, zásadně na něj odpovídám, kdežto po několikadenním bombardování neautorizovaným anonymem na ICQ hraju mrtvého brouka.

Háčky a čárky nejsou ostuda

Marně přemýšlím, jestli právě IM komunikace způsobila ono zjednodušení, zrychlení a znepřehlednění jazyka. Ačkoliv v mluvené řeči nikdo neřekne Prijdu v devet, na veceri se mnou nepocitej, ve světě internetu jako by diakritika byla tabu.

Čekat ji při komunikaci přes IM? Až naprší a uschne. I e-maily už nejsou tak zdvořilé, tak přehledné a tak diakritické, jak jsem byl zvyklý. Jistě, zpravodajské servery, blogy a vůbec všechny internetové prezentace diakritiku stále používají, přesto ji opouští jakmile dojde na psaní komentáře či třeba obyčejné zprávy na Jabber/ICQ.

Přitom si nemyslím, že najít a stisknout klávesu s diakritikou zabere více času, než najít klávesu obyčejného písmene.

Je to lenost? Jak jsem řekl, stisknout klávesu ě je stejně namáhavé jako stisknout E. Je to strach ze špatného kódování? Ale prosím vás, vždyť běžný uživatel ani neví, že něco takového existuje.

Diakritiku jsme akceptovali v mluveném jazyce, psaném jazyce, ale v online jazyce už se moc nenosí. A já se ptám „proč“? Asi totiž sám nedokážu přijít na to, proč opouštíme něco, čemu jsme se naučili jako malé děti.