Zrovna jsem se dodíval na nechutně odporný film Táta XXXL o Američanech, kteří celý svůj život žrali a žrali, až se prožrali k váze, která dalece přesahuje váhu dobře živeného prasete. Když už nemohli chodit, když už museli jen ležet a byli odkázáni na pomoc druhých, rozhodli se, že by nebylo na škodu podstoupit bypass žaludku. Tak je z domu vytáhli jeřábem garážovými vraty, protože vchodovými dveřmi neprojdou, naložili je do sanitky (pravděpodobně s vyztuženým pérováním) a odvezli je do nemocnice, kde z nich začali řezat kila a kila a kila a kila tuku, aby jim vůbec mohli operovat žaludek. Zkrátka hnus.
Nemám rád tlusté lidi a za tu dobu, co si píšu blog, jsem to zmiňoval už mnohokrát. Tlustí lidi smrdí, potí se a zaberou spoustu místa. Navíc je na první pohled jasné, že nemají pevnou vůli a nejsou schopní činit jakákoliv důležitá, zásadní rozhodnutí. Jen žerou (ne, jíst se tomu opravdu říkat nedá) a žerou. Co jsem nikdy nechápal, je způsob, jakým se dokážou připravit o vlastní život. Lidé tolerantnější než já by patrně namítli, že sklony k obezitě mohou být určeny geneticky. A já bych namítl “no a co?” To snad znamená, že musím žrát ve fastfoodech, hltat balíky chipsů u televize a kašlat na svoje tělo? Ne, neznamená! To naopak znamená, že bych se měl daleko víc hlídat, pokud nechci, aby mě z vlastního domu tahali jeřábem.
A co mi přišlo ještě divnější, je skutečnost, že ti lidé se jednoho dne musejí rozhodnout, zda navždy zůstanou uzavřeni ve svém domě. A oni se tak rozhodnou. Jak se s takovou vidinou může normální člověk smířit? Jde to vůbec?
A donebevolající je taky to, že si po několika letech, během nichž nejsou schopni pohybu, uvědomí, že jim to vlastně vadí! A tak by chtěli operaci. Jasně, proč bychom je nenechali operovat, ale ať si ten zákrok zaplatí sami. Nebo aspoň jeho část. Copak můžu po někom chtít zdarma něco, čemu jsem mohl sám předejít? No to snad ne.
Ne, neříkám, že žiju zdravě, nepojídám kořínky a cereální chleba se mi protiví, ale když vidím, že i to málo kondice, které jsem měl, se ztrácí, nechci se s tím smířit. Posledního půl roku jsem proseděl v Brně ve škole, u počítače nebo u piva a přibral jsem pět kilo. Co to je, chtělo by se říct. Ale mně to zkrátka vadí. A tak s tím začnu něco dělat. Proč? Protože to dělám pro sebe.
PS: Odmítám sem vložit jakýkoliv obrázek obézního člověka, protože chci, aby můj blog zůstal aspoň trochu sexy. Zájemci mohou využít služeb Googlu.
PPS: Snímky jako Táta XXXL a Máma XXXL bych promítal v McDonald’s, KFC, Pizza Hut a bůhví kde všude ještě. Minimálně 3x denně.
Není pěkný pohled na obézní lidi, ale třeba Hurley z Lost je mi velmi sympatický a ve svém okolí mám tlustějšího kamaráda, který je také fajn a neměl bych ho za anorektickou blondýnku. Případy z dokumentu Táta XXXL byli (snad) ty nejhorší případy, přesto bychom si ale měli dávat pozor kam míříme. Jak píšeš někdy museli zažít zlom, od kdy už nevylezli z postele. Na to však v ČR máme doktorku Kateřinu z reality-show Jste to, co jíte
@fremy: jen aby paní doktorka nápor všech tlouštíků zvládla!
Já teda znám pár lidí, kteří snědí za den jeden rohlík a přiberou z toho 3 kila. A taky mám pár známých, které jsou nešťastné a žerou a tloustnou proto. A nemyslím si, že by se rozhodly žrát proto, aby tloustly, ale žerou proto, že jim to v jejich neštěstí uleví. Čili někteří za to, že moc žerou a tloustnou, vlastně úplně nemůžou – jsou nešťastní, nebo psychicky nemocní. Existuje např. obsedantní tiková neuróza, která nutí člověka něco dělat, a je pokud vím napevno zadělaná v mozkové tkáni, takže se s ní ani nic neudělá (i když ta náramnou žravost nezpůsobuje, ale to byl jen příklad). Mno. A pak jsem tady třebas já, kterej pořád žeru, a přitom vážím 65 kilo. A způsobuju jim další deprese a žravosti.
Tak je pojďmě společně raději politovat, smraďochy upocený.
Naprosto s tebou souhlasím. Snažím se být tolerantní, ale ty vypasené h…teda lidi mi taky lezou na nervy. Zvlášť třeba když si někdo takový rozměrný, smradlavý, hnusný vedle mě sedne v MHD. Takoví lidé by měli platit dvojnásobné jízdné a vzhledem k jejich chatrnému zdraví také větší zdravotní pojistku.
Chápu že někteří lidé mají s váhou problémy, snadno přibírají a těžce kila shazují. Taky jsem byl kdysi obézní…ale díky tomu vím že jediné co je třeba je odhodlání a vůle to změnit. Vždy mě pobaví lidé, kteří říkají že nemůžou zhubnout…přitom je vidíte se přejídat a jíst samé nezdravé věci.
Každopádně každý svého štěstí strůjce
Já nepochopím, jak obézní lidi můžou žít s faktem, že jsou tlustí. Nechápu, že jim nevadí, jak jsou velcí a jak se nikam nevejdu… A doufám, že nikdy obézní nebudu…
Jo. To byly časy.. K obědu 23 knedlíků a nic. Furt štíhlý jak z reklamy na.. štíhlost. A pak sem přestal sportovat a hle! zkouškové, dny jen o bagetách a kole, abych neztrácel čas vařením jídla a kafe a 10kg navíc. To byly časy – pak přišlo zas cestování, hladovění, žití o cukru, trochu pohybu a už jsem zase, dle tvého hlediska, krásný..
Pan Kchejml: Blbost. Pokud z jednoho rohlíku přiberou 3 kila, tak ať zůstanou u jednoho rohlíku nebo zefektivní svoje pohybové aktivity. Přesně tenhle případ s jedním rohlíkem, který uvádíš, je moje maminka – a myslíš si, že si jde sednout do fastfoodu na hamburgera a přemaštěné hranolky? Když to o sobě vím, přizpůsobím se tomu. Zmiňuješ deprese a psychické problémy. Kolikrát budou tihle lidi ještě potřebovat natlouct do hlavy, že jídlem a chlastem se nic nevyřeší. Snad většina z nás ví z vlastní zkušenosti, že splín je nejlepší jít vyběhat. Ne, dospěli jsme do doby, kdy se vzhledem k rozmachu nezdravého životního stylu a stravování člověk nemůže ohánět „špatnými geny“. Každý si může vybrat, zda bude vypadat hezky nebo se zprasí, tak ty lidi prosím neomlouvejme.
Hezký názor. Je to první článek, co od tebe čtu, vlastně jen namátkou. Líbí se mi, že se s tím nesereš, píšeš pravdu, nemáš potřebu předstírat falešnou toleranci. Líbí se mi, že jsi zmínil lidskou vůli a přikládáš jí velký význam. Líbí se mi i tvůj stručný, prostý styl psaní, který se rychle a snadno čte. Trefně jsi pojmenoval problémy, ať už finanční, zdravotní či etické, které z žraní pramení. Přesto musím dodat, že život na účet ostatních, v pohodlí domova, s dobrým jídlem a zábavou servírovanou díky televizi a internetu až do domu, no… tak takový život se žije snadno a není třeba nijak velkého nedostatku vůle, aby se člověk sám rozhodl takový život žít. Proč by také ne?
Děkuji za článek (jehož širší známost by lecčemu pomohla),
T_T
Oh, mimochodem, zaráží mě informace, že by z jednoho rohlíku přibyly tři kilogramy tělesné hmotnosti. Docela by mě zajímalo, kde by se tři kilogramy čehokoliv vzaly v rohlíku vážícím zlomek této hmotnosti (a co pak znamená prokazatelná hmotnost následně pořízeného hovna). Pokud je taková informace přesto pravdivá, což nevylučuju, neboť cesty metabolismu jsou spletité, hloboce se omlouvám.