Chcete napsat knihu, vydělat si, a přitom vám chybí námět? To nevadí, napište manuál.
Nejsem zrovna fanouškem manuálů. Jednak proto, že mi vždycky dlouho trvá, než najdu českou část, jednak proto, že mám radši beletrii a že chci na spoustu věcí přijít sám. Nicméně mi manuály nevadí, jsou-li co k čemu: dost dobře tedy chápu účel manuálu k ledničce, pračce, myčce, horkovzdušné troubě a milionům dalších elektrospotřebičů, které už stačil elekrotechnický průmysl vyrobit. Nechápu však manuály, které se snaží řídit můj život (či mi to tak aspoň z pohledu uživatele manuálu připadá).
Doslova mě fascinuje (a to nikoliv v dobrém slova smyslu), že se najde někdo ochotný koupit si knihu Davida Allena Getting Things Done. Důvody mého nekončícího údivu jsou dva.
Může mi někdo cizí zorganizovat život?
Každý svůj život žije jinak. Má jiné stravovací návyky, jiné pracovní návyky, leze dřív do levé či pravé nohavice kalhot. Zkrátka si ho uzpůsobil tak, že mu buď vyhovuje, nebo mu – v horším případě – působí aspoň to nejmenší zlo. Když už se jednou dostanete do zaběhnutých kolejí a pěkně se v nich uvelebíte, některé věci půjdou lépe.
A pokud ne, je nejspíš čas na změnu. Domnívám se (nejspíš zcela nesprávně), že většina z nás je schopna rozvrhnout si čas tak, abychom jej využili co nejefektivněji. Bez cizí pomoci přijít na to, že některé věci by se daly dělat jinak, rychleji, dříve. Zkrátka reflektovat zkušenosti dřívější a do budoucna (např.) pracovní postupy upravovat.
Více o manuálech
Stále ještě vycházím z toho, že sami umíme najít chyby a lepší postupy, přičemž co pro někoho může být přínosem, je pro jiného přítěží. I proto se nedomnívám, že koupě knihy vyřeší všechny problémy.
Může někdo cizí zneschopnit mou neschopnost?
Dejme tomu, že se podařilo úspěšně odhalit neefektivnost naší práce (přeplněná e-mailová schránka zanechala malý prostor pro pochybnosti, že). Osobně bych se teď zaradoval, řekl si „tak takhle ne“, sedl si a vymyslel něco lepšího. Proč? Protože bych si to ušil na míru, měl bych to zdarma a nejspíš bych se i pár věcem přiučil.
Ale k mému překvapení existují lidé, kteří si neefektivnost své práce uvědomí, už ji však nejsou schopni řešit. A právě mezi jejich uvědoměním a konkrétním řešením vzniká vakuum pro knihu Getting Things Done (kterou si nejspíš nikdy nekoupím). Geniálně prostý tah autora, že?
Nemusíme však nutně zůstat jen u této knihy. Přiznávám, že stejně nesmyslné mi připadají i všechny podivné a zaručeně zaručené návody jak zbohatnout, jak být úspěšný, jak být ještě úspěšnější, jak se nepodceňovat. Možná jsem v tomto ohledu až moc naivní, ale vždycky jsem si myslel, že nejlíp si člověk zapamtuje to, na co přijde sám.
Existuje mnoho různých způsobů, jak řídit čas a projekty. Smysl knihy Getting Things Done je přesvědčit čtenáře, aby všechno nedůležité zaznamenal na papír, do kalendáře a hlavu si nechal čistou pro nápady. Dále učí, že je nutné všechny příchozí e-maily okamžitě roztřídit a zpracovat do úkolů. Nejde o další knihu, která ukazuje jak zbohatnout nebo se stát úspěšným. Jde v podstatě o metodu pro řízení projektů.
Tímto způsobem jsem v podstatě fungoval už od roku 2002. Metoda GTD mi pouze umožnila práci zefektivnit a zlepšit. Od té doby, co se touto metodou řídím, jsem se přestal probouzet ze spaní (protože jsem na něco důležitého zapomenul) a stejně tak nemám pocit, že bych něco nestíhal. Více si užívám běžného života.
No toto, my se píšeme s komentáři a ty je jen tak zahodíš? Ať už jsou zpátky!
Wu: V současné době považuju obnovení komentářů za nemožné. Je jich strašná spousta a vkládat je ručně do tabulek WP se mi moc nechce – ale pokusím se o obnovu aspoň některých.
Mi neříkej, že se nedá napsat skript.
Wu: Určitě dá, hlásíš se?
Hmm, umění slovní sebeobrany v praxi
.
.
Ne, nehlásím.
Já bych ho napsat uměl – ale tobě by určitě neuškodilo se to naučit
Wu: Já jsem to kdysi uměl, potom jsem zjistil, že psaní je to, co mě baví – ne babrání se s kódem. To mě dovedlo až sem, na WordPress. Pro většinu programátorů mám obdiv (mně totiž tak nějak chybí logické myšlení), ale sám už jsem smířený s tím, že „zhruba“ chápu, co má kód dělat -> psát ho sám neumím.
Milý příteli,
napsat podobný text a uvést v něm, že si podobnou knihu nikdy nekoupíte, je jako napsat obecný text o kvalitě automobilu, aniž by jste se jím projel…
Vaší myšlence rozumím a do jisté míry ji i s Vámi sdílím. Ovšem v tomto případě jste střelil vedle. Kniha není návodem na to, „jak být bohatší, šťastnější, mírumilovnější…atd“, ačkoliv každý, komu se zadaří si prostřednictvím rad v ní uvedených zorganizovat lépe život, je nutně ve finále bohatší (o více volného času, o volné místo v hlavě), tím pádem šťastnější (např. se svou rodinou) a mírumilovnější = bez stresu.
Je jedno, zda využijete tohoto návodu či jiného (např. svého), ale stres a přepracovanost jsou symptomy doby stejně jako obezita. A ačkoliv je hubnutí zdá se snadné, je dost lidí, kteří musí navštívit odborníka či přečíst nějakou literaturu, aby pochopili.
David Allen nedává dogma! Pouze naznačuje, co jemu a jiným funguje a jak toho dosáhnout.
Já sám užívám spíše hybridní GTD, neboť jsem nebyl schopen naplnit jej v plné podobě, nicméně ačkoliv jsem vzdělaný člověk a své nedostatky si plně uvědomuji, nebyl jsem schopen si některé věci lépe zorganizovat. Davidův přístup mě fascinoval svou jednoduchostí, nikoliv faktem, že jde o bestseller!
A musím říci, že mě funguje! neorganizuje mi život, organizuji si jej já, pouze jinak. A o to jde, myslím si…