Buďme klidně vlastenci, stejně nám ale nezbude než přiznat si, že ta naše republika je tak strašně maličká, že i na většině map se vyskytuje pouze pod číslem. Naše území je zkrátka moc malé na to, aby se do něj vlezla celá Česká republika.
A jak je ta naše republika malá, tak se tu už od pradávna daří šuškandě, šeptandě a tlačence. „Už jste to slyšela, paní Vokurková? Ne? No to já vám to musím povědět, ale hlavně to nikomu neříkejte!“ oznámila agentura Jedna paní povídala, toho času zastoupená tučnou Drbalovou, na návsi Tlachů ohromnou novinu. A seběhli se všichni lidé, zblízka zdáli, zvědaví, jakou novinu to k nim nesou.
Co si budem povídat, taková senzace to zase nebyla, premiér si jenom pustil pusu na špacír, a jak byl v ráži, sbalil kufry a frnkl k milence. Nu což, takových případů na světě každý den je. Ale na tenhle jsme patřičně hrdí a zvědaví. Je jenom náš a můžeme ho rozebírat až do aleluja. Jinde by nad tou zprávou ohrnuli nos a šli si poslechnout předpověď počasí nebo by si vyjeli na výlet. My ale ne.
Jednak předpovědi počasí by u nás měly být pod dohledem státního notáře, jelikož jde víceméně o loterii a spoléhat se na meteorology se často nevyplácí, jednak tu naši republiku si za den projedete celou tam i zpátky, a co pak? Otevřít noviny, vylézt na náves, zapnout televizi – pana premiéra uvidíte a uslyšíte všude. Tomuhle říkám investigativní novinařina.