O přechylování

Nedávno skončené místrovství světa v klasickém lyžování v Liberci přineslo kromě mnoha neprůhledně zadaných zakázek a propadáku české mužské štafety taky zajímavou debatu o přechylování. Je přechylování hloupost a může bez něj čeština být?

Co je přechylování

Přechylováním rozumíme tvoření výrazů ženského rodu k výrazům rodu mužského. Kromě tvoření přechýlených výrazů pomocí přechylovacích přípon můžeme rodový protiklad vyjádřit také zcela odlišnými výrazy (bratr – sestra; strýc – teta apod.).

(Internetová jazyková příručka)

Přechylování se tedy netýká jen vlastních jmen (Novák – Nováková), ale i jmen obecných (kuchař – kuchařka). V druhém případě je celý proces naprosto jasný a bezproblémový. Při přechylování vlastních jmen se však s cizími jmény situace komplikuje a je naprosto nejednotná. Říkáme Angelina Jolie, Jessica Alba, Mariah Carrey, ale třeba Audrey Hepburnová nebo J. K. Rownlingová. Obzvlášť vtipně pak zní přechýlená příjmení například asijských sportovkyň.

Typickou námitkou odpůrců přechylování je to, že přidáním koncovky –ová (a jiných koncovek přechylování) měníme příjmení dané ženy. Angličtina (pokud je mi známo) tyto koncovky neodstraňuje a příjmení nechává v české podobě, byť s pozměněnou výslovností. Do jisté míry je tedy pravda, že například Angelina Jolieová neexistuje, čeština však není jediná, která si takto pohrává s cizími jmény – taková lotyština přídává k mužským příjmením koncovku –s tak, jak je to zvykem u rodilých Lotyšů (tedy Jágrs, Prospals atd.).

Jak přechylovat

Dost podstatný rozdíl je v přechylování slovanských a germánských příjmení. Ostatní slovanské jazyky totiž také přechylují (ruština určitě), jen trochu jiným způsobem (u ruštiny konkrétně koncovkou –a). Čeština tedy vezme už jednou přechýlené příjmení Šarapova a znovu ho přechýlí – vznikne tedy známá ruská tenistka Maria Šarapovová, ačkoliv její manžel/otec se nejspíš jmenuje Šarapov, nikoliv Šarapovov. V tomto případě považuju přechylování za naprosto zbytečné.

Pokud jde o přechylování asijských příjmení, jsem na rozpacích. Standardní korejské, čínské nebo vietnamské jméno se skládá ze tří slov. A já někdy silně pochybuju o tom, že komentátoři, novináři a jiní jsou si na beton jistí, které z nich je příjmení. Takže jim v tomhle ohledu musím věřit.

Proč přechylovat

Nutnost přechylovat cizojazyčná ženská příjmení souvisí se schopností češtiny skloňovat. Přidaná koncovka –ová (případně jen –á) totiž umožňuje skloňovat i jinak nesklonná jména. Pokud budeme mít větu Jennifer Lopez pozve Sinéad O’Connor (jistě, to se nejspíš nikdy nestane, ale pro demonstraci to stačí), existují dva možné výklady:

1. Jennifer Lopez bude pozvána Sinéad O’Connor.
2. Jennifer Lopez skutečně pozve Sinéad O’Connor.

Záměrně v prvním případě používám pasivní tvar přísudku, protože právě tak si poradí i angličtina (JLo will be invited by Sinéad O’Connor). A i kdybych řekl JLo invites Sinéad O’Connor, je jasné, kdo zve koho, protože podmět v anglické stavbě věty vždy stojí na prvním místě (narozdíl od češtiny, kde je jeho pozice víceméně volná).

Takže co nám zbývá? Říct:

1. Jennifer Lopezovou pozve Sinéad O’Connor.
2. Jennifer Lopez pozve Sinéad O’Connorová.

Tuhle situaci způsobuje kombinace nesklonného křestního jména s příjmením. Jiné by to bylo například s Laurou Bush, kde si můžeme dovolit skloňovat aspoň křestní jméno. Čeština má tu výhodu, že snad všechna naše křestní ženská jména se dají skloňovat (s Barborou Tachecí, k Petře Janů), jenže angličtina takových jmen zrovna moc nenabízí.

Řešení?

Je vůbec co řešit? Přechylování je jen doporučeno, není uzákoněno a tak si každý, kdo nepracuje ve veřejnoprávní televizi, může přechylovat či nepřechylovat, jak je mu libo. Jenomže ono pak zní hloupě, když jednou uslyšíte o Angelině Jolieové, podruhé jen o Angelině Jolie.

Nabízí se tedy přechylování vypustit v prvním pádě (Jennifer Lopez přijela do Prahy./ Jennifer Lopezovou městem provede Jiří Paroubek.) Otázkou zůstává proč. Navíc by se musely zohlednit kombinace nesklonného jména a příjmení (tedy zmiňovaná Jennifer Lopez) a sklonného jména s nesklonným příjmením (Laura Bush). Užívalo by se s s Laurou Bush/Laurou Bushovou?

Nemyslím, že čeština se má v tomto ohledu čím chlubit – celá situace mi připadá dost zamotaná a nesystematická. A to hlavně u ruských, ukrajinských, běloruských (a předpokládám, že i zbylých slovanských) příjmeních.