Půlnoční

Zrovna jsem se vrátil z hospody U Kuděje. Ze stolu na mě hloupě civí hrnek mBank. A taky monitor. Znáte ten pocit, když jdete z hospody domů a močíte u stromu? V ruce nesete Introducing Physical Geography od dvou Strahlerů a říkáte si, že chodit na vysokou možná byla pěkná… však víte. A pořád přemýšlíte o té krásné číšnici, která v té hospodě roznáší pivo. Tmavé vlasy, vyzývavé oči, krásný úsměv a geniální postava. No dobře, kolik takových už jste potkali? Možná hodně.

Ale tahle je jiná. Tajemná. Nevím, jak se jmenuje, nevím, odkud je, nevím, kde studuje, nevím, kolik jí je, nevím, jestli není na holky, nevím, jestli opravdu někoho má, nebo mi minule lhala. A usmívala se dneska na mě, nebo se smála jen tak? Tyhle záhady. Ženy.

„Slečno, a vy někoho máte?“

Jasně že má, kdyby neměla, bylo by to dost podivné. Měsíc dneska svítí žlutě. Jindy je bílý jako světlo z úsporné žárovky, dneska ne. Dneska svítí žlutě. Mám rád, když Měsíc svítí žlutě. Vždycky visí na obloze hrozně nízko. Trochu níž a mohl bych se ho dotknout.

Dal jsem si čtyři piva, jedno malé a jedny škvarky. K tomu hodně pečiva. Přesně 100 Kč. Náhoda?

Někdy bývá venku zima. Třeba takhle na podzim.

PS: blogovat = psát o věcech, o kterých nemůže psát nikdo jiný = psát o sobě, svých názorech, pocitech, citech. Srát na internet. Na internetu nejsou pěkné číšnice. Nezapomenout!