Když jsem stvořil první www stránky, byl jsem hloupý, a kromě toho, že fungovaly jen v IE, bylo na nich také moje ICQ číslo. Dnes toho lituju, ale jsem natolik líný, že jsem ho ještě nesundal z oné „internetové nástěnky“.
Hned vedle je samozřejmě kontakt na mail, ten však lidi nějak nebere. Mají potřebu mluvit (psát) se mnou v reálu, bohužel už je nezajímá, že já tu potřebu mnohdy nemám.
Nevadí mi, když mi napíše někdo, koho mám v kontaktech (pokud můj status vysloveně neříká „neotravuj“), ale vadí mi, když se z ničeho nic objeví na liště Message from someone who is not in your contact list a v té zprávě stojí ahoj.
Navíc poté následuje Authorization Request, který v 99% přpípadů odmítám, protože si s těmi lidmi na 99% už nikdy nenapíšu, tudíž nechápu, proč mě musí mít ve svých kontaktech.
Závěr tedy zní: Pokud potřebujete poradit, nebo jednorázově pomoct, použijte e-mail. Zaprvé mi to přijde logičtější, zadruhé tím neotravujete adresáta hned, může vám odepsat taky příští rok, kdežto na ICQ se jeho rychlá odpověď tak nějak čeká.