Noc, na kterou nikdy nezapomenu. Tak přesně to byl 6. srpen v podání irských U2 na stadionu Slaski nedaleko Katowic. Lístek jsem dostal jako dárek k dvacátým narozeninám od své sestry a švagra, za což jim chci tady a teď opravdu hodně poděkovat, protože lepší dárek jsem si nemohl přát. Do ruky jsem ho dostal 9. června a ty skoro dva měsíce čekání na nejlepší rockovou kapelu, která předvádí tu nejlepší show ve vesmíru, byly opravdu dlouhé. Jenže to, co jsem potom zažil na stadionu, by stálo i za čekání daleko delší.
Stadion Slaski není moderní, je to starý spartakiádní stadion s oprýskanými sedačkami a místem pro zhruba 70 000 lidí. Jenže když se uprostřed objeví snad třicet metrů vysoká konstrukce připomínající UFO a v okolí vidíte plakáty s nápisem U2 360° Tour, stadion se najednou změní v to nejlepší místo na světě. A když U2 spustí, zapomenete na polské silnice, na desítky zúžení a objížděk, které jste po cestě potkali, na posledních pět kilometrů v Katowicích, které trvaly snad věčnost.
Před vstupem jsme si vystáli dlouhou frontu, museli jsme zahodit lahve s pitím a pak nás pustili ke stadionu. Všude kolem stánky s Carlsbergem, jídlem, telefony značky Blackberry, tričky, čepicemi a odznaky U2. Taky už mám jedno tričko doma.
Na stadion jsme se dostali v pět odpoledne, U2 měli začít v devět. Čtyři hodiny čekání se neskutečně vlekly, mezitím se ale obloha stačila dokonale vyjasnit a sluníčko na nás před západem ještě hodilo několik paprsků. Asi čtvrt hodiny před příchodem U2 začala stadionem běhat mexická vlna – nejdřív jedna, potom dvě – a věřte mi, že už to je dost silný zážitek.
Když potom zhasla všechna světla a na scéně se postupně objevili Larry Mullen Jr., Adam Clayton, The Edge ve své čepičce a Bono Vox v brýlích a kožené bundě, stadion se otřásl pod prvními tóny Breathe. Nástup bez zbytečného protahování, zbytečného tleskání a zbytečného zdržování – přišli, vzali do ruky nástroje a napálili to hned od začátku. Je ale pravda, že lidi se na první dvě písně – Breathe a No Line On The Horizon – moc nechytli: nejspíš proto, že jsou z nového alba.
Opravdové peklo tak začalo třetí skladbou – Get On Your Boots; u té se prostě nedá sedět. A když 70 000 lidí začalo u Beautiful Day křepčit, zpívat, tleskat a skákat, běhal mráz po zádech. Musím říct, že když vidíte lidi dole na ploše jak unisono tleskají do rytmu, je to jako se dívat na dobře organizovanou mírumilovnou armádu. Magic trick.
Celkem 23 písní vytvořilo dokonale našlapaný playlist:
- Breathe
- No Line On The Horizon
- Get On Your Boots
- Magnificent
- Beautiful Day
- Elevation
- New Years Day
- I Still Haven’t Found What I’m Looking For
- Stuck In A Moment
- Unknown Caller
- Unforgettable Fire
- City of Blinding Lights
- Vertigo
- I’ll Go Crazy If I Don’t Go Crazy Tonight (Remix)
- Sunday Bloody Sunday
- Pride (In The Name of Love)
- MLK
- Walk On
- Where The Streets Have No Name
- One
- Ultraviolet (přídavek)
- With Or Without You (přídavek)
- Moment of Surrender (přídavek)
Vrcholů koncertu bylo hodně: Beautiful Day, polská vlajka u New Year’s Day, Edgovo sólo Stuck in a Moment a jeho oslava narozenin, vizuální show City of Blinding Lights, zremixovaná I’ll Go Crazy If I Don’t Go Crazy Tonight (nový kabát jí opravdu sluší), Walk On pro barmskou disidentku Aung San Suu Kyi, Milky Way při písni One, a samozřejmě poslední dvě skladby - With Or Without You a Moment of Surrender.
Jak jsem řekl, první refrén Beautiful Day byl okamžik, kdy se opravdu celý stadion postavil a začalo to vřít, New Year’s Day převléklo polské fanoušky do červené a bílé, a na stadionu se tak objevila obří živá polská vlajka. The Edge svoje sólo možná dostal jako dárek ke svým osmačtyřicátým narozeninám, které zapil na podiu sklenkou šampaňského. Hrál výborně, výborně zpíval a vy si to koneckonců můžete poslechnout na videu.
Přidávám i krátké video toho, jak vypadá největší polská vlajka.
‘Something going on here. There’s something going on in this country. ‘We could feel it the last time we came. This country is going somewhere very special. Is it faith? Faith in the future. Poland! Europe needs more countries like Poland…’ (Bono)
Vizuální efekty u City Of Blinding Ligthts byly něco neuvěřitelného, co asi jen tak znovu neuvidím. Prostřední část oné „chobotnice“, která předtím nesla jen obrazovky, se vysunula dolů, jen pár metrů (možná ani to ne) nad kapelu. Začala hrát všemi barvami, rozpadat se a skládat, blikat jako maják, disko koule a svítit do nebe jako by Bono chtěl přivolat Batmana.
Před Walk On se Bono podělil o své zklamání z toho, jak zvláštní je to svět, ve kterém lidé trpí jen proto, že by ve své zemi mohli vyhrát svobodné volby, a vzpomenul tak na barmskou disidentku Aung San Suu Kyi, která strávila 14 z posledních 20 let ve vězení. Pro ni pak hrála píseň Walk On, při níž na podium přišlo několik desítek lidí s maskou Aung San Suu Kyi na obličeji. Potom následoval vzkaz od Desmonda Tutu: „We need to be as one!“
Jestli City Of Blinding Lights bylo megalomanské, obrovské a velkolepé, atmosféra písně One byla neopakovatelná svou jemností a komorností. Když Bono řekl: „Turn off all lights, I wanna see just the moon and the Milky Way“, stadion zčernal, na obloze zůstal viset Měsíc a těch 70 000 lidí vytvořilo Mléčnou dráhu z rozsvícených displejů svých mobilních telefonů. 70 000 lidí zapnulo své telefony, protože Bono si to přál. Tomu říkám kouzlo osobnosti. A pohled z tribuny na poblikávající stadion byl opravdu úchvatný, stejně jako skvělé podání hitovky One. To byla poslední píseň celého koncertu, samozřejmě však následoval encore – přídavek.
Bono přišel v bundě protkané červenými diodami, z „chobotnice“ se spustila mlha a bylo vidět, jak ten malý irský zpěvák tu a tam probleskne červeným paprskem. Ze stropu konstrukce se spustil mikrofon, na kterém se Bono točil, visel a který posílal mezi diváky. With Or Without You a Moment Of Surrender byly geniálním zakončením celé show.
Studiová CD U2 považuju za to nejlepší, co v současné rockové muzice vychází. Nahrávky ze studia jsou jedna věc, ale to, co U2 předvádí naživo – to je opravdu extratřída. Bonův hlas, Edgova kytara, celá ta show, kterou z koncertu dokážou udělat snad jen oni, do poslední sekundy dokonale propracovaná choreografie, výborná atmosféra. Pro mě byl koncert U2 360° Tour opravdu nezapomenutelný zážitek.
Jak řekl Bono: „That is the night never ever to be forgotten.“ Pro mě určitě.
Více fotek k vidění na Picase.
Ke stažení je celá audiostopa koncertu, případně jen pět nejnadupanějších písniček (na léto do auta).
Tak to musel být fakt super zážitek. Já U2 moc nemusím – moc mě nezaujali hudbou (a Bono je pro mě zvláštní člověk), ale show dokážou udělat, o tom žádná.
V Chorzowe jsem byl před dvěma lety na Genesis a je to taky zážitek na celý život. Ale tak je to ostatně vždycky, když člověk vidí skupinu, která je nesmazatelně zapsaná do hudební historie.
Teď už jenom čekám, kdy někam poblíž přijedou kanadští Rush. To je zase pro mě nejlepší kapela současnosti (a je hanba, že ještě nejsou v rokenrolové síni slávy (U2 tam jsou))
Já tam chtěla, já nemohla, ale tohle tobě přeji. U2 hmmm ++ nebyl pracovní čas…
A co předkapela, ta nebyla?
@Jakub Jeřábek: Byla – Snow Patrol. Ale neviděl jsem ji
Upřímně, koho by taky zajímali, když tam byli U2. Ale hráli docela dobře k poslechu.
Ahoj, sdílím tvé nadšení. Koncert byl opravdu něco mimořádného. Nezažil jsem kdovíjak velké koncety, ale to co se odehrálo ve čtvrtek v Chorzowě je nejspíš nepřekonatelné. na tuto stránku jsem se dostal náhodou, hledal jsem playlist, takže díky za něj. Mám za to, že se tam fungovalo něco mystického. Obrovská síla energie. Polští fanoušci mě hóóódně pozitivně překvapili. To co dokázali zorganizovat s vlajkou, ta je fakt šupa. Je vidět, že je to hrdý národ, narozdíl od nás, kteří jsme hrdí akorát když hokejisti vyhrajou titul. Jak říkal Bono, asi tam funguje nějaká Polsko – Irská vazba, nebo tak něco. Těžko říct,zda by byl koncert taky tak silný třeba na našem území. A ta oslava narozenin, byla taky super. Byli jsme tam s kámoškou, která zrovna 6.8.2009 slavila 30. Nevládne vůbec angličtinou, takže si v první chvíli myslela, že ten stadion zpívá „Happy Birthday“ pro ni, že to její manžel nějak zařídil
. Nějak jsem se rozepsal, tak radši končím. Nemám ve zvyku se do diskuzí zapojovat, ale tohodle jsem tak plný, že se o tom furt musím bavit. Bylo to božské, prostě dokonalý restart mozku. Měj se fajn . . .
Tak ty pridavky zavidim
Ja byl na ne tady v Dublinu a ve 23:00 to skoncilo bez pridavku 
Nicmene to bola fantasticka show a nezapomenutelny zazitek
Snow Patrol byli podle meho take vyborni, bohuzel lide v Polsku je evidentne prilis neznaji a chytli se snad pouze na Chasing Cars..
jinak koncert vyborny, jak jinak.. Svetelna show u City of Blinding Lights byla neprekonatelna, opravdu super..
No spociatku som si myslel ze na miestach na sedenie nebude zabava , jednak to bolo dost od podia a nebolo az tak citit atmosferu, ale potom ked zacali hrat zname songy tak ako tlakova vlna od bomby tak sa sirila euforia
… staci si pozret na youtube new years day… Inak neopakovatelny koncert dufam ze vyjde aj na dvd .
Když jsem si četla tvůj článek, tak jsem si znovu vybavila celý koncert, na který jsem čekala 10 let……stálo to za to a byl to úžasný zážitek. Prostě paráda a nejlepší koncertní show, jakou jsem viděla:-)
ja tam byl, asi 5 m od podia…jenom skoda ze mi Bono nepodal ruku
muzu konstatovat ze jsem jeste lepsi koncert nevidel…
Já můžu konstatovat, že ti těch 5 metrů od podia dost závidím